Poezie se nám ze života lehce vytrácí, ale jsem moc ráda za kreativní osůbky, které kromě háčkování nemají k rýmovanému slovu daleko. Tak je tomu i v případě paní Martinky. Kromě toho, že je to šikulka s háčkem, má poezii doslova v krvi. No posuďte sami.
Někde v diskusi na sociální síti kolem mne proletěl dotaz: „Holky, kupujete si časopisy o háčkování? A jaké?“ A jelikož mi to přišlo jako super nápad na článek, udělala jsem malý průzkum tiskového trhu. Výsledkem je krátký seznam časopisů, které jsou buď jen o háčkování nebo nabízejí jak háčkovanou tak současně pletenou tématiku.
Před Vánoci jsem dostala zakázku na domácí bačkůrky. Dostala jsem i jednu prapraprastarou botičku jako vzor a k tomu igelitku přízí. Páraných, ale vůbec jsem se s tím nepárala a poprala jsem se s nimi, co to šlo.
Bambule kam se podívám. Na čepicích, na šálách, na hračkách, na šátcích, na rukavicích. Jsou všude a jsou s námi už pár let. Povýší výrobek do nové dimenze a se zimní módní vlnou se množí jako houby po dešti. Bambulky jsou různé. Malé, velké, srdíčkové, chlupaté, kožešinkové. Variant je spousta.
Abych měla přízi blízko u sebe, pořídila jsem do obývacího pokoje papírovou krabici. Je poměrně velká, ale já ji úspěšně plním klubíčky a zbytky z večerního tvoření.
„Hlavně, aby měla ouška.“ Vzpomínám sama na sebe, když jsem vybírala čepičky a oblečení pro miminko. Proč zrovna ouška? Těžko říct. Snad, že je to roztomilé a Ti naši drobci v ouškových čepulách vypadají prostě k sežrání.
Jak jste si všimli, zprovoznila jsem webové stránky. Jako úplně ne sama, taková frajerka ještě nejsem, ale snažím se, zkouším, předělávám, prostě se učím. Času moc není, takže střídavě od webovek odbíhám, ale žene mě nadšení a to je skvělý zdroj energie. Ještě nejsou dokonalé. Vím. Ale odteď rozděluji své kreativní období na „před facebookové“ a „webové“. Ne, že by to mělo nějaký vliv na cokoliv, co vytvářím. Jen v sobě cítím jakýsi životní milník. Tak trošku si plním svůj sen.