Když objednávám klubíčka online, vždycky zatlačím slzu nad výší poštovného. Za cifrou ve virtuálním košíku mi totiž před očima naskakují klubíčka, která jsem za částku poštovného mohla pořídit, a ještě tak o něco rozšířit svou syslírnu. Klubíčka ale sama ještě nelétají a poštovné je hradit třeba. Proto je ale velkou výhodou, pokud e-shop nabízí OSOBNÍ ODBĚR ZDARMA. Které e-shopy tuto službu poskytují? Tak to se dočtete v tomto článku.
Když se na Facebookové stránce JIP Olomouc objevila výzva týkající se nedostatku chobotniček pro předčasně narozená miminka, přemýšlela jsem, jak přispět svou troškou do mlýna.
„Vždyť jí táhne na uši!“ Když nasadíte dítěti přilbu na kolo a vyrazíte na jarní projížďku, vyvstává otázka, co na ouška, aby se nenachladila.
„Nechala jste si to patentovat?“, přečetla jsem si komentář k této homelesce.
Začal podzim. Nečekán, nezván, dřív jako obvykle. Šok! Náš drobek nemá žádnou podzimní čepičku. Pro samé háčkování bych byla málem zapomněla na naši malou. Tak to ne. To by byla ostuda.
Sahám do starých dobrých zásob a vytahuji Kateřinu Plus. Teď ještě co z ní. Google gůglí, Pinterest pinterestuje, inspirace kolem mne krouží a nápady se jen hemží.
Čepic není nikdy dost. Obzvláště v období podzim až jaro. A pokud se potká jednoduchý návod s kvalitní přízí, tak může vzniknout nejedna modní hitovka.
Hrníček v romantickém oblečku vyloženě zve na kávičku či na čajík. Bez toho se mé žádné ráno neobejde a jelikož podle sebe, soudím Tebe, předpokládám, že oba budoucí příjemci hrníčků (je to malá pozornost) si alespoň jednou denně čas na pohodovou chvilku s vyzdobeným hrnečkem určitě najdou.
Byla nebyla jedna mateřská dovolená a vznikla Krampolínka. Dneska trošku delší příběh, ale nebojte, v závěru se k návodu na kalhotky určitě dostaneme.
Mám doma spoustu zbytků z Baby Dolphin a z Dolce. Vyvstala obligátní otázka nejen KAM s nimi, ale především CO s nimi udělat, jak je upotřebit.
Norský vzorek je evergreen. Nikdy neomrzí a je nadčasový. Už dlouho jsem si říkala, jak by mohl vypadat v háčkovaném provedení a protože mám teď v oblibě žinylkové příze a navíc, je ta zima, vyšetřila jsem si štědrovečerní chvilku na trochu háčko experimentu.
Tak se na něj konečně dostalo. Na koho? No na vějířkový šátek.
Pátek večer. Tedy po půlnoci. Ležím, přemítám. Chtělo by to nějakou hezkou novou čepičku. S jednou bambulkou? Ne. Se dvěmi. Ušankovou? Skřítkovou? Klasiku? Kulíšek? A v tom – příval energie, čepičky se objevují před očima s rychlostí blesku. Nejraději bych vyskočila a běžela ke klubíčkům a honem tvořit. Jenže. Je jedna hodina. Ups. O víkendu oslava, takže nápad musel vydržet až do neděle. A dočkal se.
Jak jste si všimli, zprovoznila jsem webové stránky. Jako úplně ne sama, taková frajerka ještě nejsem, ale snažím se, zkouším, předělávám, prostě se učím. Času moc není, takže střídavě od webovek odbíhám, ale žene mě nadšení a to je skvělý zdroj energie. Ještě nejsou dokonalé. Vím. Ale odteď rozděluji své kreativní období na „před facebookové“ a „webové“. Ne, že by to mělo nějaký vliv na cokoliv, co vytvářím. Jen v sobě cítím jakýsi životní milník. Tak trošku si plním svůj sen.